Homofobie – název je složen z řeckých slov:

• homós = stejný
• phóbos = strach

Tímto termínem se označuje iracionální strach z homosexuality, homosexuálně zaměřených osob, odpor k nim nebo jejich diskriminace.

Přečíst celý článek »

Domácí násilí je fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí, skrytě mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných projevů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas těmto negativním projevům předcházet, či je zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.

Přečíst celý článek »

Proč je důležité se agresivitou zabývat? Agresivita – chování se záměrem ublížit, uškodit – se v současnosti stává nejčastějším problémem v kontaktu dětí a dospívajících mezi sebou i vůči okolnímu světu.  Agresivní chování může být za určitých okolností a v určitém způsobu žádoucí – například brání-li člověk sebe nebo druhého proti neoprávněné agresi jiného.

Přečíst celý článek »

ŠIKANA UČITELŮ

V současné době registruje pedagogická veřejnost, ale i veřejnost obecná, přetrvávající ale také stupňující se fenomén – „ŠIKANU UČITELŮ“. Uvolnění morálky v porevolučním období se stále více projevuje v chování mladé generace. Respekt z autority učitele a školy jako vzdělávací instituce již dávno vymizel. Zastaralé pedagogické přístupy jsou také stále diskutovaným tématem. Tyto přístupy byly vytvořeny na historických základech pedagogického povolání a zasluhují bezesporu velikou úctu. Nicméně jako vše podléhá vývoji tak i pedagogická profese musí jít směrem kupředu. Nemějme tedy za zlé starším pedagogům, že se pokoušejí morálku udržet zastaralými a někdy nefunkčními metodami, protože jejich způsoby a metody práce dokázaly v dané době morálku dětí udržet na patřičné úrovni. Dnes se tito pedagogové často setkávají s liberálními přístupy svých kolegů, kteří přehlížejí základní principy výchovy, jako jednu ze složek výchovně vzdělávacího procesu. Přesto se i dnes obrací mnoho nových pedagogů na starší kolegy s otázkou, jak danou situaci zvládnout. Odpověď je však složitější než se zdá, jelikož nové pedagogické postupy a trendy si s některými výchovnými problémy také nevědí rady.
Jsem zastáncem demokratického způsobu výchovy a to pravděpodobně více, než kdokoli jiný. Demokratické principy si však vysvětluje každý člověk, tedy i pedagog odlišně. Dnešní vládní i nevládní organizace se zabývají v duchu demokracie právy dětí a mládeže, což je bezesporu chvályhodné, potřebné a prospěšné. Stejně tak by měla být hájena osobnost a práva učitelů a vychovatelů! Šikana učitelů je podmíněna několika faktory: • Jedním z faktorů je z části nefunkční systém českého práva a jeho vymahatelnost. Představte si, že fyzicky napadený učitel, nebo vychovatel podá trestní oznámení a věc, pokud nedošlo k vážnému poškození zdraví je řešena jako přestupek. Ku prospěchu agresora hraje roli ještě fakt, že PČR prověřuje, zda k napadení došlo na místě veřejném, či nikoli. V mnoha případech policie pro nedostatek důkazů věc odkládá, nebo přesvědčuje vedení školy, aby věc škola řešila v rámci svých kompetencí. Proberme si možnosti, které škola má k dispozici: Domluva, zápisy, poznámky, výchovné komise, snížené známky z chování. Pro určitou část populace tyto tresty ztratily význam a nic pro ni neznamenají. Přispívá k tomu také často laxní přístup rodičů, kteří dávno nejsou partnery školy. Váha učitelova slova, nebo slova ředitele je často na nulové hodnotě. Střední školy a učiliště mají proti základním školám ještě jednu výhodu, mohou dítě ze školy vyloučit. To by se však nesměl brát ohled na normativní způsob financování škol, kde každý potenciální žák, třebaže nepřizpůsobivý, může být ekonomickou záchranou školy.

• Dalším faktorem je, že ze školství odchází spousta odborníků a profesionálů za lepšími podmínkami, především platovými. Učitel po získání magisterského titulu je platově hodnocen dle mzdových tarifů. Pokud jej ředitel zařadí do 12. platové třídy, je jeho plat 16 020 Kč hrubého. O dalších příplatcích nemusíme hovořit, jelikož mnohé školy na tyto příplatky nemají. Jedná se tedy o mzdu, která není hodna vysokoškolského odborníka, který má v dětech budovat morální zásady, vzdělávat je apod. O společenském postavení pedagogických pracovníků není třeba hovořit.

• Problémem také spatřuji v tom, že pedagogický pracovník stále není žádným zvláštním předpisem, nebo zákonem chráněn jako například veřejní činitelé. Ředitelé škol mnohdy řeší vzniklé problémy s pokorou tak, aby si rodiče na školu nestěžovali, aby se ke zřizovateli nedostaly nějaké zvěsti a případy verbálních a fyzických napadení učitelů a vychovatelů se záměrně bagatelizují. Samozřejmě v neprospěch pedagoga.

• Učitelé, ale také ředitelé školských zařízení si s tímto fenoménem nevědí rady a z těchto důvodů jej přehlížejí. Mnohdy se někteří učitelé právem obávají, že budou považováni vedením školy za neschopné a nepotřebné.

• Faktorem, který nelze přehlédnou a těžko se přiznává, je neprofesionalita a neschopnost části pedagogického sboru. Mohou to být i jedinci, kteří jsou jako odborníci schopní, nicméně na základě jejich nulové autority, nedostatku empatie, malého zájmu o komplexní vývoj dítěte, pro práci pedagoga nepoužitelní. Autorita sice s problémem šikany úzce souvisí, nicméně se jí nebudeme v této kapitole zabývat. Je tedy potřeba podporovat schopné odborníky, ale je také nutné, jim vytvořit podmínky a zázemí. V každém odvětví si management vybírá zaměstnance s nejlepšími schopnostmi a dovednostmi a ve školství to tedy platí také.
Pedagog nemá žádné možnosti dítě zvládnout jinak, než svými dovednostmi v oblasti verbálních schopností, pedagogického umu a přirozené autority. Pokud bychom však ponechali pouze tuto vysoce schopnou pedagogickou skupinu ve svých řadách a ,,zbavili" se těch méně zdatných, i když odborně nenahraditelných učitelů, kolik by nám zbylo pedagogů v našich školských zařízeních? Je také nutné přiznat, že v současné době, část vedoucích pracovníků bere v potaz konstituční dispozice uchazeče o zaměstnání a mnohdy je upřednostní před kvalifikovaností a odborností jedince. Řešení má však i jiné cesty.

Škola by neměla být závislá na nesmyslných normativech a ředitelé by nemuseli přesvědčovat žáky s nezájmem o studium, aby zůstávali na jejich školách jen proto, že dítě je důležitým ekonomickým článkem školy. Tím by vzrostla také prestiž škol a jejich úroveň. Dnešní konkurenceschopnost se na mnohých školách neřeší kvalitativními měřítky, ale vytvořením co nejschůdnějších podmínek pro přijetí ke studiu!
Dalším krokem pro zkvalitnění výuky, by mohlo být snížení počtu dětí v problémových třídách. Možností je také asistenční služba. Dítě při nevhodném chování spoléhá na loajalitu spolužáků a tedy na jakousi anonymitu. V případě přítomnosti dalšího pedagogického pracovníka, se tato anonymita ztrácí.
Za chování dětí by měla být odpovědná v každém případě také rodina a možná by bylo vhodné se podívat v okolních zemích na modely škol, kde si s tímto fenoménem už z části umějí poradit. Pokud dítě natolik narušuje výuku a jsou tím postiženi ostatní žáci, musí škola mít možnost ochránit tyto žáky před negativním chováním jednotlivců. Například dočasným umístěním mimo školu. Zde by měla pak působit především rodina.
Velikým úskalím a to v celosvětovém měřítku je fakt, že nepopulární kroky a řešení situací v této oblasti, jsou politicky neatraktivní. Tady je však veliký prostor pro zavedení zákonných norem na ochranu pedagogů. Vždyť je dnes už běžným paradoxem, že učitel je pro malý pohlavek dítěti vláčen rodiči, institucemi a někdy i školou jako vyvrhel společnosti a mnohdy propuštěn ze zaměstnání a na druhou stranu žák, který fyzicky učitele napadl, je na výchovné komisi ,,požádán", aby se takového jednání nedopouštěl. Politické strany a též jednotliví poslanci, se rádi odkazují na dodržování práv dětí apod. To však s upevňováním morálky, dodržováním zákonů a práv ostatních občanů nemá nic společného. Určitý řád přeci brání rozkvětu anarchie, ke které to na některých školách spěje. Práva dětí přeci nejsou v rozporu s dodržováním kázně a řádů, které jsou podmínkou funkčnosti každé instituce.

Ve školství nás čeká složitá cesta. Učitelé mnohdy nevidí svoji pedagogickou činnost jako perspektivní a jako poslání ji vnímá už jen malý zlomek pedagogických pracovníků. Ředitelé škol také složitě, někdy i marně hledají nástroje, které by jim pomohly pedagogy motivovat. Šikana učitelů se projevuje ve zjevných, ale i skrytých formách.

1. Zjevná forma je taková, jakou vídáme často na videích z mobilního telefonu, nebo digitálních kamer. Pedagog, který si nevybudoval, nebo z nějakých důvodů ztratil autoritu, je zesměšňován před celou třídou. Forma může být různá a to od posmívání, nerespektování jeho pokynů, používání vulgarismů, ničení věcí až po strkání, kopy a jiné údery. Je to však forma šikany, se kterou se dá pracovat, jelikož je prokazatelná. Vyskytují se také případy, kdy nový učitel je třídou seznámen s tím, že jej bude třída testovat a že se budou snažit o to, aby v případě, že kolektivu nebude vyhovovat, odešel. Za příklad mu dávají jeho předchůdce, kteří pro nezvládání situace opravdu odešli.
2. Skrytá šikana je obvykle založena na kompromitujících materiálech. Dítě ví o nějakém chování či jednání pedagoga, které se neslučuje s morálkou, předpisy, či zákony. Někdy také děti využívají toho, že pedagog v nějaké situaci postupoval nestandardně a vyžadují stejnou úlevu pro svoji osobu. Dítě tedy na pedagoga vyvíjí nátlak k přehlížení jeho prohřešků, či vyžaduje zvýhodnění při klasifikaci. Těchto případů je velice mnoho a odhalují se obtížně. Důvodem je krytí samotným pedagogem. Nebývá také výjimkou, že dítě vyhrožuje vlivnými rodiči, kteří mohou mít nějaký vliv na zřizovatele.

   I za předpokladu, že se o šikaně hovoří a píše velice mnoho, děti o právních výkladech a možných postizích vědí velice málo. Jelikož šikana je populární téma, začalo se jí zabývat z důvodu možného komerčního využití spousty odborníků, kteří mají pouze teoretické znalosti. Nemají zkušenosti z praxe, nastudují obecné zákonitosti z literatury a o šikaně přednášejí, či školí pedagogické pracovníky. Jejich přednášky mají pro eliminaci šikany malý význam. Ředitelé škol, výchovní poradci apod. často přednášky objednávají pouze z formálních důvodů. Formální školení pedagogických pracovníků má za následek dezorientaci pedagogů v této oblasti. Lektoři často neumí odpovídat na elementární dotazy z praxe. Způsoby a metody přednášek, předávání vědomostí a dovedností, jsou zásadní.

   Pod tlakem společenského morálního poklesu, dochází k nebezpečnému jevu. Pedagogičtí pracovníci nastupující do školských zařízení jako učitelé, či vychovatelé, a od počátků své pedagogické praxe považují za normativní, že se k nim žáci chovají nevhodně. Někteří kolegové je v této milné představě ještě utvrzují tím, že jím říkají. „Na to si budeš muset zvyknout.“ Pak jsou tito učitelé velice překvapeni, že při vzniklém problému ředitel s jejich argumenty nesouhlasí a nápravu vyžaduje. Změny se však činí velice těžko a z těchto důvodů některé symptomy šikany vůči své osobě pedagogové dále přehlížejí, nebo ze škol odcházejí.

   Problémy v oblasti šikany přetrvávají. Je to také tím, že se šikana do dnešní doby neshledala s žádným uceleným funkčním programem, který by hovořil a ne jen hovořil, ale uměl si se šikanou opravdu poradit. Takový systém nikdy nikdo nevytvoří. Existuje mnoho programů, které se tímto fenoménem zabývají, vznikají kurzy v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, které se snaží výchovným pracovníkům předat své teoretické, ale i praktické zkušenosti formou postupů a návodů. To je samozřejmě v pořádku, ale malá účinnost spočívá v lidském potenciálu, jak šikanu opravdu úspěšně zvládat v praxi konkrétním člověkem, v konkrétní situaci!

   Nesmíme také přehlédnout, že šikana není jevem strnulým, který je schopný uhynout pod tlakem prevence, nebo jejího částečně úspěšného řešení. Je to jev, který mutuje, přizpůsobuje se daným podmínkám a vyvíjí se. Agresoři jsou čím dál tím vynalézavější a v mnoha případech jsou v pozadí už ne jako druhá, ale jako třetí osoba. Agresor pověří oběť šikany, aby zmanipulovala další osobu, která bude šikanovat. To platí i při šikaně učitelů. Nemusí být hlavním agresorem ten, kdo jde a do učitele strčí. Tato osoba je zpravidla pověřena nějakým organizátorem. My se pak můžeme mylně domnívat, že jsme problém vyřešili a vlastně jsme potrestali oběť. Jádro problému tedy zůstává.

   Abychom mohli se šikanou účinně bojovat, musíme být teoreticky a prakticky vybaveni. Za klíčové však považuji – seznámit se dokonale s prostředím, kde chceme šikanu eliminovat. Tento proces získávání teoretických a praktických zkušeností je procesem dlouhodobým. Je však také možné řešit případy externím odborným pracovníkem, který sice prostředí školy nezná detailně, nicméně je obecně pro děti vyšší autoritou a pro neznalost této osoby dětmi, odpadá možnost pomsty.

   Procento šikanovaných učitelů se dá velice těžko odhadnout. Někde se uvádějí 2 – 3%, jinde se hovoří o tom, že ze školství chce odejít 8 – 10% pedagogů právě kvůli šikaně své osoby. Každý člověk, tedy i pedagog posuzuje šikanu jinak. Někdo za šikanu považuje opakované, dlouhodobé provokování své osoby, někdo za šikanu nepovažuje ani opakované, urážlivé vulgarismy, mířené přímo k jeho osobě, nebo fyzické ataky. Jisté však je, že procento šikanovaných učitelů je bezesporu vyšší! Někteří se o šikaně nezmíní z důvodů obav o zaměstnání, jiní z osobních důvodů, například studu. Důvody mohou být i jiné. Pedagog má obavy, aby mu děti neponičili automobil, majetek apod. Takže rozdílné přístupy, obavy a někdy nadměrná tolerance bezesporu přispívá k nárůstu šikany jako obecného fenoménu, ale také k šikaně učitelů.

   Učitelé, tak jako ostatní lidé v naší zemi zaznamenávají pokles autority nejen u pedagogů, ale i u policie, státních institucí a bohužel i justice. Například o vhodnosti alternativních trestů nelze diskutovat. Nicméně jsou tyto tresty používány také u osob, které systém nerespektují záměrně a opakovaně. Zdánlivě odpovídající mírný trest pro dítě, které ublížilo pedagogovi, (přestupková komise), vypadá při pohledu z jiného úhlu, trochu jinak.(17letý chlapec o váze 98 Kg, srazil úderem do obličeje učitelku ve věku 56 let, vážící 55kg. To že nemá vážné zranění charakteru poranění lebky, je snad jen náhodou).

   V zásadě je při řešení takovéhoto napadení velmi mírným trestem malá pravděpodobnost, že se situace nebude opakovat. Je tedy ojedinělé, že takovýto konflikt končí jako jediný. Prokázat agresorovi, že jde o šikanu a promyšlené jednání, je velmi obtížné. Mnohdy je situace řešena jako nedorozumění, chlapecká nerozvážnost, přestupek apod.

   Není dnes tajemstvím, že mnozí ředitelé při výběru pedagogických pracovníků přihlíží z k fyzickým dispozicím uchazeče. Bylo by to snad i v pořádku, pokud by uchazeči splňovali i ostatní parametry stanovené pro učitele a vychovatele. Do školských zařízení se tedy dostává i část učitelů a vychovatelů, kteří nemají k mládeži žádný vztah, nejsou schopni empatie a své povolání vychovatele, nebo učitele plní pouze formálně. Nemají odborné ani sociální kompetence k výkonu povolání pedagoga! Situaci neřeší ani jejich případné pedagogické vzdělání, nebo jeho doplňování. Podpora schopných pedagogů je tedy velice důležitá. Podporou myslím nejenom finanční stránku věci, ale zejména zajištění jejich důstojnosti, prestiže a bezpečí.

   Strach pedagogů z řešení projevů šikany je oprávněný. Právem se obávají o své zdraví, někdy i život a to vzhledem k výše uvedeným skutečnostem v oblasti nedostatečné ochrany pedagoga. Není to však omluva k přehlížení šikany!

   Důležitým mezníkem je tedy prevence šikany a nastavení režimu školského zařízení tak, aby již nejnižší stupně šikany nebyly přehlíženy a aby klienti měli důvěru v personál dané školy. Nezáleží také pouze na školském zařízení, aby se šikana řešila. Je nutné zainteresovat policii, státní zastupitelství a všechny instituce, které mohou svým dílem k potírání šikany přispět. Velkou a nezastupitelnou roli zde mají samozřejmě i rodiče.

   Abychom mohli eliminovat šikanu učitelů, nesmíme přehlížet především šikanu mezi dětmi. Přechodový můstek od šikany dětí, k šikaně dospělých je jen velice neznatelný. Agresoři, jako tvůrci šikanujícího prostředí jsou obvykle velice sociálně zdatní a v souvislosti s nedostatkem empatie a citovou plochostí, velmi dobře odhadují a působí na slabé stránky obětí. V tomto případě i pedagogů. Při řešení šikany učitelů se velice často odhaluje dlouhodobě trvající šikana dětí v této třídě, či škole.

K ELEMINACI ŠIKANY LZE PŘISPĚT RESPEKTOVATOVÁNÍM URČITÝCH PRINCIPŮ VYCHÁZEJÍCH Z PRAXE.  PRINCIP OTEVŘENOSTI Šikanu a její řešení musí umět odpovědní pracovníci pojmenovat. Je nutné nezakrývat vzniklé potíže a prezentovat školu jako zařízení, které si umí se šikanou poradit.  PRINCIP KOMPLEXNOSTI
I za předpokladu, že je šikanou pověřen odpovědný pracovník, musí se do boje proti ní zapojit celá instituce. Je
nutná velmi podrobná informovanost mezi pedagogy.

 PRINCIP SPOLUPRÁCE Tento princip je založen na zapojení ostatních institucí do řešení šikany a to dle jejího charakteru a rozsahu. (PPP, PČR, Státní zastupitelství, OSPOD, psycholog, speciální pedagog – etoped apod.)  PRINCIP ODBORNOSTI A PRAKTICKÝCH SKUŠENOSTÍ Koordinací řešením případů šikany by se měla zabývat kompetentní osoba, odborně k této činnosti připravená, jak po teoretické, tak i po praktické stránce.  PRINCIP ZÁKONOSTI Pedagogický personál musí být obeznámen s tím, že přehlížení, či neřešení šikany není v souladu se zákony, přípustnými normami a posláním pedagoga.  PRINCIP OBJEKTIVNOSTI Pedagog nesmí nabýt dojmu, že za výskyt šikany v jeho třídě nebo skupině je na něj nahlíženo jako na špatného pedagoga. V takovémto případě bude pedagog projevy šikany záměrně zatajovat.  PRINCIP KOMPLEXNÍ PÉČE Při řešení šikany je nutné, komplexně pracovat nejen s obětí, ale i agresorem.

 PRINCIP ODPOVĚDNOSTI A DŮSLEDNOSTI Je nezbytné, aby si pedagogové uvědomovali poslání svého povolání a své jednání zaměřovali vždy ku prospěchu dítěte a jeho dalšího zdravého vývoje.  PRINCIP ZVÝŠENÍ SEBEVĚDOMÍ OBĚTI – KONFRONTACE I když odborná veřejnost varuje a nedoporučuje konfrontaci oběti s agresorem, je velice účinná, a doporučuji tento postup uplatňovat. Přístup musí být odborný, připravený!! Agresor musí získat pocit, že oběť se již nebojí a u oběti je vhodné touto metodou zvýšit sebevědomí. Týká se to zejména řešení šikany mezi dětmi, nicméně lze aplikovat i u šikany učitelů. Tento postup může využívat pouze zkušený odborník s vysokým stupněm autority!!  PRINCIP PŘÍTOMNOSTI Přítomnost pedagoga je bezesporu velikou zbraní proti šikanování. Vyplývá to z průzkumů šikany, kdy respondenti v 80% přiznávají, že šikana probíhá v přímé závislosti na přítomnosti pedagoga. V případě šikany učitelů, je vhodné zařadit do systému prevence náhodnou přítomnost jiného pedagoga, nadřízené osoby apod.  PRINCIP KOLEGIALITY Posilovat kolegiální chování a vzájemnou pomoc mezi pedagogy. Zde je také důležité, aby se pedagog uměl svěřit se svými problémy a neúspěchy nejen vedení, ale také ostatním spolupracovníkům.
Podle studie Učitel jako oběť, uvedené v časopise Pedagogika, je v České republice více než deset procent učitelů středních škol, kteří údajně uvažují o tom, že školství opustí.
Je však nezbytné zdůraznit, že pokud uděláme anonymní dotazníkové šetření mezi pedagogy základních, středních škol a školských zařízení, obvykle odpovídá až 30% učitelů a vychovatelů souhlasně na tyto otázky:

1. Přehlédl jste někdy mírné projevy šikany? ANO!
2. Byl jste svědkem, že váš kolega přehlédl mírné, nebo jiné projevy šikany? ANO!

Takže je dobré si přiznat, že je v našich řadách spousta kolegů, kteří vědomě, a celkem úspěšně přispívají vzniku a průběhu šikany a to jen tím bezbolestným přehlížením!

Nevycházím z uceleného výzkumu, nýbrž z jednotlivých šetření ve všech typech školských zařízeních. (vyjma vysokých škol). 30% souhlasy v otázkách: a,b, ve výše uvedeném textu hovoří o tom, že skutečně pedagogové nejsou připraveni šikaně čelit, nebo jim v tom něco brání. Může to být ředitel školy, který nechce přítomnost šikany přiznat, může to být nefunkční systém institucí jako je PČR, PPP, může to být neznalost této problematiky apod. Možná se nyní dostáváme k samotnému problému věci. Legislativa a zákonné normy neumožňují preventivním a represivním složkám účinně bojovat s tímto fenoménem a také nedokážou hájit práva pedagogických pracovníků. Lidský faktor hraje v nárůstu šikany také nemalý díl. Studium, nebo alespoň částečná znalost psychologie a speciálně pedagogických disciplín, je vzhledem k nárůstu psychického a psychiatrického zatížení dětí, nutností. Pro upřesnění je nutné uvést, že různými psychickými problémy trpí děti již na prvním stupni ZŠ. Vyrovnávání se s těmito problémy mnohdy koresponduje se zvýšenou agresivitou dítěte vůči sobě, ale i okolí.
Abychom tento příspěvek nekončili pesimistickými závěry, je nutné uvést na pravou míru také následná fakta. Mnohá školská zařízení si se šikanou vědí rady. Šikanu jako takovou se nikdy odstranit ze školských zařízení nepovede, eliminovat ji na co možná nejnižší úroveň však ano. Předpokladem je dodržování základních principů a maximální profesionální spolupráce všech pedagogů v dané organizaci ba i společnosti. Neméně důležitým parametrem je také sociální klima pracovního kolektivu. Tam kde se nedaří udržovat kvalitní interpersonální vztahy, je šikaně dán veliký prostor. PhDr. Arabadžiev Sáva